Tahle má nejkrásnější květina,
ta jediná dnes ke mně natočí svou hlávku ...
má nejkrásnější ...
jediná cítí to co já,
jediná zkoumá zraněnou duši ...
Vzpomíná a tiše vypráví mi
jak jemné jsou její vlákna
a jak drsné lidské ruce ...
Roníme společné slzy, tiše
a neviditelně – pro lidské oči,
jenom my víme,
jak jemné jsou vlákna duší ...
z očí nám prší,
tiše a neviditelně
a jenom naše frekvence
je jedinou skutečnou frekvencí
na téhle skropené zemi ..
Komentáre